Včera byl obrovský nápor na emoce. Jak ty pozitivní, tak ty moc moc smutné. Neměla jsem sílu děkovat včera.
Tato kára je na sníh. A tento stroj nám koupila naše paní doktorka Danuška (nejen adoptivní rodina, ale pravidelný dobrovolník na našich DOD) s manželem Pepou. Stojí majlant. Uf.
Když takto děkuji za vaše dary, za každý, nejde o to, zda pošlete jeden sáček vlhčených ubrousků nebo takový stroj, cítím obrovskou vděčnost. Vědomí, že jste s námi. A my na to nejsme sami. Že s námi prožíváte to dobré i smutné. A že pomůžete, když je třeba.
Danuško, Pepo, moc vám děkujeme. Rodina JVN je nejvíc.